INFORMAČNÍ A TURISTICKÉ CENTRUM ZELENÁ HORA

 V počátku návrhu byl důležitý důkladný výzkum a zhodnocení dlouhodobého zájmu o santiniho architekturu.

Santini nám ve Žďáře nabízí 3 základní hypotézy: světlo, diagram a syntéza jazyků.

hmota je zhuštěné světlo, neboli hmotu nadnáší duch: dematerializace v architektuře. 

 U Santiniho je otázka světla zásadní, stejně jako Kahn, měl tendenci vytvářet stavby s minimalizovaným vnitřním stínem. Distribuuje světlo tak, že se interier stavby zdá nesen světlem. Viz situace v hlavním prostoru Zelené Hory, kdy tam kde bychom očekávali nosné pilíře jsou světelné otvory. Svého Mistrovství Santini dosahuje tím, že je sochařský architekt, tedy projekt vytváří pomocí modelu, spíše než pomocí sady výkresů. Kontroluje tím distribuci světla a je tak schopen vizualizovat složité geometrie, které v té době byli jen velmi obtížně anotovatelné. Proto také používá notně bílé interiéry nezdobené zlatem jak bylo v baroku běžné.

Diagram- Idea : Santini pracuje s diagramem, který je nosným libretem - ideou. Ten se stává generativním nástrojem. Díky tomu dosahuje komplexního a originálního vnitřního prostoru. I Díky práci s diagramem dochází k syntéze jazyků baroka a gotiky a vytváří tím svůj vlastní osobitý jazyk architektury. Při hlubším studiu forem je patrná důležitost ostré hrany, stěny jsou fragmentovány do konvexně konkávních křivek, které ale nejsou plynulé, ale mají ostré přechody, tak aby vznikl hrot, nebo dynamika římsy. Tyto zjištění pak byli zásadní pro návrh Informačního turistického centra.

Při úvahách jak se vyrovnat s problémem souboje nové a staré architektury, či případně ega architektů a stávajícího kostela s ambitem, jsme dospěli k názoru, že je třeba v Díle Jana Blažeje Santiniho a Václava Vejmluvy pokračovat. Pro toto rozhodnutí jsme nalezli argument v interiéru kostela/1/, kde od zaklenutí bočních oltářů vybíhají žebra, která jsou useknuta v prostoru. Jsou proto dvě vysvětlení : jedno, že se tím referencuje boční oltář k celku hlavní lodi /vztah částí a celku / a druhý, že téma katedrály je v kontinuitě. Žádná generace nemůže celou stavbu dokončit a tak je na generaci následující aby pokračovala, tzv. osedlávání kobyle. 

Vlastní oproštění od ega probíhá v osedlání diagramu ambitu kostela a jeho regenerování pro místo ITC. Dochází tak k tomu ,že hroty ambitu pokračují ve svém směrování a kontextualizací v krajině a nová stavba se tak stává celkem. Půdorysná stopa tedy sleduje diagram santiniho, zatímco řezové stopy trasují morfologii terénu. Další výhoda diagramatického navrhování je, že se dá s projektem v dalších fázích pracovat, aniž by zmizela idea, nebo princip projektu.

Program : zadání chápeme jako dva hlavní programy, jeden jako galerie ( soch případě modelů a prezentace santiniho díla ( v dnešní době jsou schémata a výkresy položeny na židly v kostele ) ) a druhý jako turistické informační centrum, kde si návštěvník koupí lístek, suvenýr, skočí si na toaletu a jde na prohlídku. V tomto pojetí je půdorysný tvar vhodný, každá socha je umístěna do svého dominantního prostoru ( zvyšující se stropy ) a osvětlení shora. Dispozice je organizována jako volný střed s extenzí do vrcholů trojúhelníku a obslužné prostory jsou integrovány do hmoty zdí. Nejde tedy primárně o dělení prostoru, ale spíše o jeho zahloubení a integrování.  Proto jsou i různé místnosti artikulovány s takovou mírou detailů ,aby bylo jasné zdali je to sklad nebo kancelář, apod. 

Závěrem : Je to skvělá příležitost pro Žďár najít nový směr a využít svůj potenciál, nevěříme, že ITC je o utilitární generické stavbě, ale naopak kobyla musí být osedlána. 

At the beginning of the design process, it was important to conduct thorough research and evaluate the long-standing interest in Santini's architecture.

Santini offers us 3 basic hypotheses in Žďár: light, diagram, and synthesis of languages.

The matter is condensed light, or matter is superimposed by the spirit: dematerialization in architecture. 

 For Santini, the question of light is fundamental; like Kahn, he tended to create buildings with minimized internal shadow. He distributes light in such a way that the interior of the building appears to be carried by light. See the situation in the main space of Green Mountain, where we would expect load-bearing pillars there are light openings. Santini achieves his mastery by being a sculptural architect, that is, he creates the project using a model rather than a set of drawings. By doing so, he controls the distribution of light and is able to visualize complex geometries that at the time were very difficult to annotate. This is also why he uses notable white interiors not decorated with gold as was common in the Baroque.

Diagram- Idea: Santini works with a diagram, which is the supporting libretto - the idea. This becomes a generative tool. Thanks to this he achieves a complex and original interior space. Also by working with the diagram, he synthesizes the languages of Baroque and Gothic, creating his own distinctive language of architecture. A deeper study of the forms reveals the importance of sharp edges; the walls are fragmented into convex-concave curves, which are not continuous but have sharp transitions so as to create a spike or the dynamics of a cornice. These findings were then fundamental to the design of the Tourist Information Centre.

In considering how to deal with the problem of the duel between new and old architecture, or possibly the egos of architects and the existing church with its ambit, we have come to the conclusion that the work of Jan Blazej Santini and Václav Vejmluva must be continued. We found an argument for this decision in the interior of the church/1/, where ribs protrude from the arches of the side altars and are cut off in space. There are therefore two explanations: one that this refers to the side altar to the whole of the nave /the relationship of the parts and the whole/ and the other that the theme of the cathedral is in continuity. No one generation can complete the whole building and so it is up to the next generation to continue, the so-called saddling of the mare. 

The actual liberation from ego takes place in the saddling of the diagram of the church's ambite and its regeneration for the ITC site. Thus the spikes of the ambit continue their direction and contextualization in the landscape and the new building becomes whole. The plan trace thus follows the Santini diagram, while the section traces trace the morphology of the terrain. Another advantage of the diagrammatic design is that one can work with the project in subsequent phases without losing the idea or principle of the project.

Program: we understand the assignment as two main programs, one as a gallery ( sculpture case models and presentations of Santini's work ( nowadays diagrams and drawings are put on chairs in the church ) ) and the other as a tourist information center where the visitor buys a ticket, a souvenir, hops into the restroom and goes for a tour. In this concept, the plan form is appropriate, each statue is placed in its own dominant space ( rising ceilings ) and illuminated from above. The layout is organized as a loose center with extensions to the vertices of the triangle and the service spaces are integrated into the mass of the walls. It is therefore not primarily about dividing the space, but rather about deepening and integrating it.  This is why the different rooms are articulated in such detail that it is clear whether it is a warehouse or an office, etc. 

Conclusion: This is a great opportunity for Zdar to find a new direction and realize its potential, we don't believe ITC is about utilitarian generic building, but instead the mare must be saddled. 

NOVÉ MĚSTSKÉ LÁZNĚ V AREÁLU KOUPALIŠTĚ V KRNOVĚ

Nejvyšší kvalitou vody je tekutost, proces který vyplňuje, formuje, přetváří a mění naši krajinu, životy i nás samotné. Koncept vodní krajiny, která plyne architekturou a vytváří senzitivní atmosféru, vyjadřujeme kontinuálním vektorovým polem, kde jednotlivé bazény, atrakce( atraktory) působí přitažlivou a formující silou. Vzniká hladký prostor který přirozeně naviguje a definuje jednotlivé poloostrovy a ostrovy, kde uživatelé mohou nalézt celou škálu prostor od uzavřených po otevřené.

Kontinuální pole generuje vnitřní krajinu prostoru bazénů od brouzdaliště, přes volný bazén a jeho zálivy akomodují atrakce jako divoká řeka, vodotrysky, výplavový bazén. Objemy dalších provozů jako občerstvení, pohotovostní toalety, parní sauna jsou jako oblázky vkládány do prostoru pole. Plavecký bazén si zachovává striktní pravoúhlou formu a je tak jasně diferencován. Racionální prostory šaten, provozů bazénu, technického zázemí jasně definují artikulaci mezi obslužným a obsluhovaným.

Hlavní vstup je veden přes halu s občerstvením přes recepci, turnikety do šaten, ze kterých se vystupuje do prostoru bazénů. Z prostoru bazénů je možné vejít do erozního prostoru saunového světa, který vystupuje do landscape před jižní stranou. Do saunového světa lze vstoupit i přímo z vstupní haly. Fitness a administrativní část se nachází v druhém podlaží přístupné schodištěm vedle recepce.

Objekt je založen cca 1.2 m nad stávajícím terénem, je částečně podsklepen. Střecha objektu je tvořena příhradovou konstrukcí. Pro tvar střechy byla využita solární optimalizace tak, aby byla dosažena dobrá bilance mezi tepelnými zisky a ztrátami. Fasády na jižní a západní stranu jsou sníženy tak aby se bazén nepřehříval. Náklon střechy tak slouží energeticky pro umístění solárních panelů, a svým sklonem je reaguje na odvodnění.

Zelená střecha objektu je pochozí a je možné ji využít k relaxaci.

Sběr dešťové vody ze střechy je jímán a využití v landscape areálu. Vektorové pole prochází celým areálem a integruje tak další program jako hřiště stávající bazén, parkoviště a podobně. Prací s kontinuitou tak dosahujeme propojení při definování šitoké hiearchie relaxačních prostorů. Kontinuita formy je nejen aktivní v distribuci programu, ale i ve vyjádření jednotlivých prvků architektury.

The highest quality of water is fluidity, a process that fills, shapes, reshapes, and changes our landscapes, our lives, and ourselves. We express the concept of a water landscape that flows through architecture and creates a sensual atmosphere with a continuous vector field where individual pools, attractions ( attractors) exert an attractive and formative force. Smooth space is created that naturally navigates and defines the different peninsulas and islands, where users can find a range of spaces from closed to open.

The continuous field generates the internal landscape of the pool space from the wading pool, through the free pool and its bays, and is acclimated by attractions such as the wild river, the fountains, the splash pool. The volumes of other facilities such as refreshments, emergency toilets, steam sauna are inserted like pebbles into the field space. The swimming pool retains a strict rectangular form and is thus clearly differentiated. The rational spaces of changing rooms, pool operations, technical facilities clearly define the articulation between the served and the served.

The main entrance leads through the refreshment hall via the reception area, turnstiles to the changing rooms, from which one ascends to the pool area. From the pools area, it is possible to enter the erosion area of the sauna world, which exits into the landscape in front of the south side. The sauna world can also be entered directly from the lobby. The fitness and administration area is located on the second floor accessible by a staircase next to the reception area.

The building is founded approximately 1.2 m above the existing ground level, it is partially underground. The roof of the building consists of a truss structure. Solar optimization was used for the roof shape to achieve a good balance between heat gains and losses. The facades on the south and west sides are lowered so that the pool does not overheat. The roof pitch thus serves energetically for the placement of the solar panels, and its slope is responsive to drainage.

The green roof of the building is sloping and can be used for relaxation.

Rainwater from the roof is harvested and used in the landscaping of the site. A vector field runs through the entire site integrating other programs such as playground existing pool, parking, etc. By working with continuity, we thus achieve connectivity in defining a narrow hierarchy of relaxation spaces. Continuity of form is not only active in the distribution of the program, but also in the expression of the individual architectural elements.

Vodní Prvek, dominikánské náměstí Brno - competition

 

Voda je zázrak, mystérium  a zdroj života. Je tvořena dvěma atomy vodíku a atomem kyslíku. tyto atomy samy osobě nemají stejné vlastnosti jako když se spojí. jejich spojením vzniká zcela nová kvalita, životodárná voda. Na emergency těchto prvků je založen koncept vodního díla. Stejně jako zmíněné atomy, vodní dílo doplňuje veřejný prostor a zesiluje jeho kvality. Abstraktní tvar chrliče/mlžiče/sochy nás vede do hlubšího zahloubání co voda je a jaký má pro nás význam. Zobrazuje zázrak, pozastavení nad jejím významem.

            Vodní prvek využívá svah náměstí pro vytvoření jedinečné scény,kdy můžeme být zároveň blízko vody, nechat se omývat její vláhou, nebo můžeme sedět na na vzniklých schodech a sledovat pulzaci městského ruchu ovlaženou vodní párou za horkých letních dnů. Zapuštění prvku do náměstí integruje a posiluje celek, umístěná plastika tak akcentuje význam místa.

Kruhy se jemně proplétají a vytváří tak vazbu která je ztužuje dohromady. Artikulace kruhů komunikuje s kontextem místa a s římsami objektů na Dominikánském náměstí. Při provozu mlžícího efektu a tryskání prvek se vytváří nečekané a překvapivé momenty, kdy hra světla, vodní mlhy a kapek vody bude silným atraktorem.  Při vypnutí vody vystoupí bronzová plastika a bude důstojně doplňovat náměstí. 

Water is a miracle, a mystery and a source of life. It is made up of two hydrogen atoms and an oxygen atom. these atoms alone do not have the same properties as when they combine. their union produces an entirely new quality, life-giving water. The concept of a waterworks is based on the emergency of these elements. Like the atoms mentioned above, the water feature complements the public space and amplifies its qualities. The abstract shape of the spout/sprinkler/sculpture leads us to dig deeper into what water is and what it means to us. It depicts wonder, a suspension of its meaning. 

The water element uses the slope of the square to create a unique scene,where we can be close to the water at the same time, letting ourselves be washed by its moisture, or we can sit on the resulting steps and watch the pulsation of the city's bustle, humidified by water vapour on hot summer days. The incorporation of the element into the square integrates and strengthens the whole, the sculpture thus accentuating the importance of the place. 

The circles gently intertwine to create a weave that solidifies them together. The articulation of the circles communicates with the context of the site and the cornices of the buildings in Dominican Square. The operation of the misting effect and jetting element creates unexpected and surprising moments where the play of light, water mist and water droplets will be a powerful attractor.  When the water is turned off, the bronze sculpture will come out and will complement the square with dignity.